9. 6. 2020, Brno<\/p>\r\n\r\n\r\n\r\n
\u010clov\u011bk m\u00edn\u00ed, apokalypsa m\u011bn\u00ed. Ale nap\u0159ed jsme str\u00e1vily skoro t\u00fdden v Mocoi. Pro m\u011b absolutn\u00ed highlight cel\u00e9 na\u0161\u00ed Kolumbie. Bydlely jsme v bambusov\u00e9m hostelu s n\u00e1dhernou zahradou a p\u0159\u00edrodn\u00edm baz\u00e9nkem na pokraji n\u00e1rodn\u00edho parku, u cesty k vodop\u00e1du Fin del Mundo, v\u0161ude kolem d\u017eungle, p\u0159i rann\u00edm cvi\u010den\u00ed kolem poletovali velic\u00ed, n\u00e1dhern\u011b zbarven\u00ed pt\u00e1ci a lovili hmyz, odpoledne si z d\u017eungle p\u0159ich\u00e1zela na ban\u00e1ny tlupa tamar\u00edn\u016f, k silnici, kde se daly stopnout tuk-tuky do m\u011bsta, to byly asi t\u0159i kilometry pralesem, jezdily jsme tam za internetem kv\u016fli pr\u00e1ci, na \u017eraso do vegetari\u00e1nsk\u00e9 restaurace, kde u\u017e n\u00e1s pak m\u00e1lem znali jm\u00e9nem, a na trh s bombastick\u00fdm ovocem i \u0161amansk\u00fdma lektvarama, vyku\u0159ovadlama, kouzlama a dal\u0161\u00edma artefaktama (byla tam spousta l\u00e9\u010debn\u00fdch sm\u011bs\u00ed na podporu potence i sexu\u00e1ln\u00edho drajvu, moc se n\u00e1m l\u00edbil n\u00e1zev jedn\u00e9 z nich, Rompe cama \u2013\u2060 Rozbij postel). V hostelu se dalo i va\u0159it, tak jsme do m\u011bsta nemusely ka\u017ed\u00fd den, byl \u010das i na prost\u00e9 v\u00e1len\u00ed se v hamace a korigov\u00e1n\u00ed, v\u00fdlet k vodop\u00e1du a dal\u0161\u00ed kratochv\u00edle. Soused\u016f se zde objevovalo pom\u00e1lu a p\u0159ij\u00ed\u017ed\u011bli v\u011bt\u0161inou na jednu, maxim\u00e1ln\u011b dv\u011b noci, tak jsme si za chv\u00edli p\u0159ipadaly jako dom\u00e1c\u00ed. Z\u016fstala bych tu klidn\u011b m\u011bs\u00edc \u2013 vedro, v\u00fdlety a tropick\u00fd kytky a zv\u00ed\u0159\u00e1tka, o moc v\u00edc nepot\u0159ebuju. Mysl\u00edm, \u017ee jsem tu kone\u010dn\u011b dokon\u010dila i tu t\u0159et\u00ed kn\u00ed\u017eku, nev\u00edm te\u010f u\u017e p\u0159esn\u011b, a tak kone\u010dn\u011b za\u010d\u00ednala po\u0159\u00e1dn\u00e1 dovolen\u00e1 i mn\u011b. Lence u\u017e ale zb\u00fdvaly jen t\u0159i t\u00fddny cest, pak se m\u011bla vracet, tak se cht\u011bla zase pohnout, proto\u017ee Kolumbie je asi dvakr\u00e1t tak velk\u00e1 jako Francie a je v n\u00ed neskute\u010dn\u011b rozmanit\u00e1 biodiverzita a zat\u00edm jsme vlastn\u011b byly jen na jihu v hor\u00e1ch a v d\u017eungli \u2013 nap\u0159ed ve St\u0159edn\u00edch Kordiller\u00e1ch, pak v n\u00ed\u017einn\u00e9m Putumayu, jen trochu jsme l\u00edzly vegetaci parama a \u010dekala n\u00e1s je\u0161t\u011b ta exotick\u00e1 dovolen\u00e1 u mo\u0159e, pou\u0161t\u011b, dal\u0161\u00ed hory, ostrovy, vesnice domorod\u00fdch obyvatel a koloni\u00e1ln\u00ed m\u011bsta… <\/p>\r\n\r\n\r\n\r\n\r\n\r\n\r\n\r\n
Rozvrhly jsme si cestu na kole\u010dko proti sm\u011bru hodinov\u00fdch ru\u010di\u010dek \u2013 nap\u0159ed do pou\u0161t\u011b Tatacoa jihoz\u00e1padn\u011b od Bogoty, pak p\u0159es hlavn\u00ed m\u011bsto d\u00e1l na severov\u00fdchod, do San Gilu, centra adrenalinov\u00fdch sport\u016f, koloni\u00e1ln\u00edho m\u011bste\u010dka Barichara, kde Lenka p\u0159ed \u010dty\u0159mi roky \u017eila a cht\u011bla se tam znovu potkat se star\u00fdma kamar\u00e1dama, pak ka\u0148onem Chicamocha d\u00e1l na sever, dojet na poloostrov La Guajira, om\u00fdvan\u00fd sice Karibsk\u00fdm mo\u0159em, ale p\u0159esto nejchud\u0161\u00ed region v cel\u00e9 zemi, pak po karibsk\u00e9m pob\u0159e\u017e\u00ed p\u0159es Sierru Nevadu de Santa Marta do Cartageny, koloni\u00e1ln\u00edho karibsk\u00e9ho klenotu, odkud by se Lenka u\u017e vydala sama do Bogoty na letadlo a j\u00e1 bych z\u016fstala, domlouvala jsem si workaway v pot\u00e1p\u011b\u010dsk\u00e9m centru na jednom z Islas del Rosario nedaleko Cartageny, kde pot\u0159ebovali n\u011bkoho, kdo um\u00ed anglicky, aby jim pomohl s administrativou, ale i jako doprovod p\u0159i fun dives, co\u017e teda byla brig\u00e1da sn\u016f. <\/p>\r\n\r\n\r\n\r\n
Nejprve ta pou\u0161\u0165. Lenka se musela je\u0161t\u011b v Mocoi na autobus\u00e1ku poh\u00e1dat se zam\u011bstnanci, proto\u017ee n\u00e1s samoz\u0159ejm\u011b cht\u011bli nat\u00e1hnout, ale ona n\u00e1s nedala a nakonec jsme dojely za stejnou cenu jako m\u00edst\u0148\u00e1ci a\u017e do Neivy, odkud u\u017e to byla jen asi hodinov\u00e1 cesta d\u017e\u00edpem k pou\u0161ti a hostelu. Po cest\u011b do minibusu nastoupila prodava\u010dka pochutin, mimo jin\u00e9 s\u00fdr\u016f. M\u011bla u\u017e jsem hrozn\u00fd hlad, tak jsem do jednoho s\u00fdra \u0161la, a kdy\u017e jsme zjistily, jak je v\u00fdborn\u00fd, vyu\u017eily jsme toho, \u017ee prodava\u010dka je\u0161t\u011b nestihla vystoupit, a koupily si druh\u00fd na dal\u0161\u00ed den na sn\u00eddani. Na hostel jsme dojely vy\u0161\u0165aven\u00e9 po celodenn\u00ed cest\u011b, bylo tu \u00famorn\u00e9 vedro a dusno, s\u00fdr jsme hodily p\u0159es noc do vody, hupsly do post\u00fdlky, ut\u011bsnily moskyti\u00e9ru a sp\u00e1t. R\u00e1no n\u00e1m dom\u00e1c\u00ed nachystali m\u00edstn\u00ed variantu vegesn\u00eddan\u011b, co\u017e jsou v\u011bt\u0161inou vaj\u00ed\u010dka s osma\u017een\u00fdma bramborama, tak jsme byly r\u00e1dy, \u017ee si to m\u016f\u017eem vylep\u0161it tou b\u00edlou pochoutkou. Pot\u00e9 jsme se vydaly p\u016fj\u010dit si kola a vyrazily jsme na nich k deset kilometr\u016f vzd\u00e1len\u00e9 \u0161ed\u00e9 pou\u0161ti, jsou tam toti\u017e dv\u011b, \u010derven\u00e1, hned u hostel\u016f, a vzd\u00e1len\u011bj\u0161\u00ed \u0161ed\u00e1. Tak \u017ee si d\u00e1me ob\u011b. Jen\u017ee asi po kilometru za\u010dalo b\u00fdt Lence n\u011bjak divn\u011b. Sesedly jsme z kol a diagnostikovaly \u00fapal, to ov\u0161em ni\u010demu nepomohlo. Za chvilku za\u010dala Lenka zvracet a byla \u00fapln\u011b vy\u0159\u00edzen\u00e1, \u017ee nedok\u00e1\u017ee ani doj\u00edt zp\u011bt dom\u016f. Jelo kolem auto s n\u011bjak\u00fdma sle\u010dnama, ukecala jsem je, aby par\u0165a\u010dku zavezly do na\u0161eho hostelu, \u017ee j\u00e1 dovedu kola. Po cest\u011b jsem blaho\u0159e\u010dila sv\u00e9mu odoln\u00e9mu organismu, kter\u00fd zvl\u00e1d\u00e1 horka na jedni\u010dku, jen\u017ee sotva jsem dorazila na hostel, hodila jsem u\u017e ty\u010dku taky, p\u011bkn\u011b p\u0159\u00edmo do z\u00e1honu. N\u00e1sleduj\u00edc\u00ed p\u016flhodinu jsme se vys\u00edlen\u00e9 v\u00e1lely, j\u00e1 v hamace na z\u00e1pra\u017e\u00ed, Lenka p\u0159ed hostelem, a op\u011bt jsme se sv\u011bdomit\u011b \u010distily, proto\u017ee u \u0161amana to asi bylo m\u00e1lo. Mezit\u00edm u\u017e do Kolumbie dorazil koronavirus, tak se k n\u00e1m vystra\u0161en\u00ed majitel\u00e9 hostelu necht\u011bli p\u0159ibl\u00ed\u017eit na p\u011bt metr\u016f, ale nakonec si vzpomn\u011bli na ten nepasterizovan\u00fd s\u00fdr, co jsme si p\u0159idaly k sn\u00eddani, a jeliko\u017e t\u00edm dost pravd\u011bpodobn\u011b k\u00e1pli na podstatu probl\u00e9mu, uklidnili se a zavolali n\u00e1m z\u00e1chranku. Zdravotn\u00edci zkou\u0161eli nap\u0159ed komunikovat s Lenkou, ale to neklaplo, tak do\u0161li za mnou a otravovali m\u011b se spoustou ot\u00e1zek, majitel hostelu do toho neust\u00e1le n\u011bco kd\u00e1kal, nedalo se to vydr\u017eet, ale co \u010dlov\u011bk nad\u011bl\u00e1. Nakonec to vymysleli tak, \u017ee si nech\u00e1me v\u011bci v pokoji, kterej zamknem, jen n\u00e1m mus\u00edm vyndat pasy. To trvalo asi dvacet minut, jeliko\u017e jsem nev\u011bd\u011bla, kde ho Lenka m\u00e1, a za ka\u017edou minutou hled\u00e1n\u00ed n\u00e1sledovalo p\u011bt minut odpo\u010dinku. Takovou bezmocnost jsem je\u0161t\u011b neza\u017eila. Borci byli netrp\u011bliv\u00ed, nakonec Len\u010din batoh museli prohledat sami, sebrali pasy, vrazili mi kl\u00ed\u010de od pokoje do ruky, co\u017e byl v\u00fdbornej n\u00e1pad, je s velk\u00fdm podivem, \u017ee jsem je neztratila, nalo\u017eili m\u011b na leh\u00e1tko (takov\u00fd to par\u00e1dn\u00ed skl\u00e1dac\u00ed, z film\u016f) a dovezli do sanitky. Lence se u\u017e mezit\u00edm ud\u011blalo trochu l\u00edp, tak do n\u00ed vylezla sama a jelo se do Neivy. V nemocnici dal\u0161\u00ed spousta ot\u00e1zek, zima, klimo\u0161ka naplno, dezorientace, \u0161pan\u011bl\u0161tina. Je\u0161t\u011b jsme se p\u00e1rkr\u00e1t poblily, pak n\u00e1s p\u00edchli na kapa\u010dky s n\u011bjakou v\u00fd\u017eivou a odklidili n\u00e1s bokem do pokoje, kde jsme si p\u00e1r hodin pole\u017eely, j\u00e1 nakonec je\u0161t\u011b dop\u0159elo\u017eila n\u011bjak\u00fd projekt, kter\u00fd m\u011bl to odpoledne deadline (na to jsem si v hostelu vzpomn\u011bla, \u017ee kompl mus\u00edm vz\u00edt s sebou, m\u011bla bych od korpor\u00e1tu dostat met\u00e1l), a Lenka za\u010dala p\u0159ed\u010d\u00edtat zpr\u00e1vy ze sv\u011bta. Ru\u0161en\u00ed lod\u00ed. Zav\u00edr\u00e1n\u00ed hranic. V \u010cesku karant\u00e9na, z\u00e1kaz vych\u00e1zen\u00ed. V Kolumbii zat\u00edm jen t\u0159i p\u0159\u00edpady, v Bogot\u011b. Ale bylo jasn\u00e9, \u017ee u toho nez\u016fstane. <\/p>\r\n\r\n\r\n\r\n
Pot\u00e9, co n\u00e1s dom\u00e1c\u00ed zase dovezli na hostel, jsme nad t\u011bma novinkama trochu diskutovaly, ale \u0159ekly jsme si, \u017ee nebudem panika\u0159it, a \u0161ly jsme brzo sp\u00e1t. Dal\u0161\u00ed den u\u017e n\u00e1m bylo fajn, s koronav\u00fdvojem to ale bylo sp\u00ed\u0161 hor\u0161\u00ed (TM Sandra). Lenka zb\u011bsile googlila a ka\u017ed\u00fdch dvacet minut hl\u00e1sila, co zase na\u0161la. Odpoledne zru\u0161ily Spojen\u00e9 st\u00e1ty z hodiny na hodinu v\u0161echny lety do Evropy. To u\u017e i mn\u011b, kter\u00e1 jsem se t\u00edm dosud odm\u00edtala nechat stresovat, do\u0161lo, \u017ee bychom to asi m\u011bly za\u010d\u00edt \u0159e\u0161it, pokud nechceme z\u016fstat od\u0159\u00edznut\u00e9 od rodin n\u011bkde za oce\u00e1nem. T\u00e9 noci jsme m\u011bly proj\u00ed\u017ed\u011bt Bogotou d\u00e1l na sever, tak \u017ee se tam m\u00edsto toho ubytujeme a r\u00e1no si zajdeme v\u0161echno zjistit osobn\u011b na leti\u0161t\u011b. Na netu moc aktu\u00e1ln\u00edch informac\u00ed nebylo, p\u0159\u00edpadn\u011b si vz\u00e1jemn\u011b odporovaly, do\u010detly jsme se ale, \u017ee Turkish Airlines, se kter\u00fdmi jsme m\u011bly let\u011bt zp\u011bt, Lenka za t\u0159i t\u00fddny a j\u00e1 za m\u011bs\u00edc a p\u016fl, te\u010f poskytuj\u00ed jednu zm\u011bnu u v\u0161ech let\u016f zdarma. Online ov\u0161em \u017e\u00e1dn\u00e9 lety k dispozici nebyly, muselo se na p\u0159ep\u00e1\u017eku. P\u0159ed odjezdem z Tatacoy jsme si je\u0161t\u011b aspo\u0148 stihly prohl\u00eddnout tu bli\u017e\u0161\u00ed pou\u0161\u0165, pot\u011b\u0161it se s papou\u0161kama, co bydleli na strom\u011b vedle hostelu, a vyfotit si n\u011bjak\u00e9 dal\u0161\u00ed pt\u00e1\u010dky, kter\u00fdch tu bylo habakuk. Dom\u00e1c\u00ed byli asi r\u00e1di, \u017ee se n\u00e1s zbavili. <\/p>\r\n\r\n\r\n\r\n
V pond\u011bl\u00ed r\u00e1no u\u017e jsme stepovaly p\u0159ed leti\u0161tn\u00ed budkou TA, p\u0159ed n\u00e1ma asi deset lid\u00ed. Lenka na mobilu sledovala, jak ub\u00fdvaj\u00ed m\u00edsta v letech toho t\u00fddne p\u0159ed o\u010dima, kdy\u017e jsme se dostaly k p\u0159ep\u00e1\u017ece, nejbli\u017e\u0161\u00ed voln\u00fd let do Istanbulu byl v p\u00e1tek. Samoz\u0159ejm\u011b jsme ho vzaly, s navazuj\u00edc\u00edmi spoji v sobotu r\u00e1no do Prahy (Lenka) a do Basileje (j\u00e1, Re\u0148a s Dimim mi nab\u00eddli azyl, \u017ee se m\u011b neboj\u00ed, tu koronu spolu p\u0159eklepem, a aspo\u0148 budu moct str\u00e1vit n\u011bjak\u00fd quality time s kmot\u0159enkou). Na dal\u0161\u00ed dny jsme se ov\u0161em cht\u011bly odjebat z Bogoty, kde hrozilo nejv\u011bt\u0161\u00ed nebezpe\u010d\u00ed n\u00e1kazy (\u00fapln\u011b nejv\u011bt\u0161\u00ed samoz\u0159ejm\u011b na leti\u0161ti, tam jsme ale musely), Lenka nav\u00edc zoufale tou\u017eila po aspo\u0148 kr\u00e1tk\u00e9 n\u00e1v\u0161t\u011bv\u011b Barichary, a tedy jsme se rovnou p\u0159esunuly na autobus\u00e1k a ve\u010der vystoupily v San Gilu. V n\u00e1dhern\u00e9m hostelu s patiem na n\u00e1s \u010dekal Len\u010din b\u00fdval\u00fd, Juan, u\u017e jsem se s tou \u0161pan\u011bl\u0161tinou kone\u010dn\u011b za\u010d\u00ednala trochu uvol\u0148ovat, tak jsme i pokecali, ale hlavn\u011b jsme \u0161li o p\u016flnoci sp\u00e1t. Na druh\u00fd den \u017ee si u\u017eijeme pohody v San Gilu, vydali jsme se na raft na \u0159eku, bylo kr\u00e1sn\u011b a p\u016flka dne uplynula jako nic, jako kdyby \u017e\u00e1dn\u00e1 korona nebyla. Odpoledne se ale p\u0159ihl\u00e1sila. Cht\u011bli jsme sednout na bus a dojet do Barichary, vzd\u00e1len\u00e9 asi p\u016fl hodiny cesty, ten den tam ale p\u0159estali pou\u0161t\u011bt turisty, za\u010d\u00ednal se uzav\u00edrat cel\u00fd region. P\u0159em\u00fd\u0161leli jsme je\u0161t\u011b, \u017ee bychom vystoupili t\u011bsn\u011b p\u0159ed kontrolama a do\u0161li do m\u011bsta tajnou cesti\u010dkou p\u0159es kopec, jen\u017ee jsme tam m\u011bli sp\u00e1t u Len\u010din\u00e9 kamar\u00e1dky, kter\u00e1 se mezit\u00edm vyd\u011bsila a nocleh n\u00e1m od\u0159ekla, a tak jsme se museli cel\u00e9ho pl\u00e1nu vzd\u00e1t. <\/p>\r\n\r\n\r\n\r\n
Lenka z toho byla moc smutn\u00e1, byl to jeden z jej\u00edch hlavn\u00edch c\u00edl\u016f, a taky n\u00e1m do\u0161lo, \u017ee p\u0159ituhuje a rad\u0161i bychom do Bogoty m\u011bly odjet u\u017e naz\u00edt\u0159\u00ed m\u00edsto pl\u00e1novan\u00e9ho \u010dtvrtka, abychom se k tomu letu v\u016fbec zvl\u00e1dly dostavit. Informac\u00ed online bylo dost poskrovnu, to i \u010cesko to oproti tomu zvl\u00e1dlo skv\u011ble, nakonec se ale Lence poda\u0159ilo objevit tweet guvern\u00e9ra sousedn\u00ed provincie, kde se dozv\u011bd\u011bla, \u017ee Santander, ve kter\u00e9m jsme byly, se na druh\u00fd den v poledne uzav\u00edr\u00e1 pro turismus a pohyb hromadn\u00fdmi prost\u0159edky a budou se ru\u0161it spoje. Stejn\u011b jsme m\u011bly v pl\u00e1nu j\u00edt na bus do Bogoty hned r\u00e1no, takhle jsme ale vstaly rad\u0161i rovnou v \u0161est, abychom m\u011bly co nejv\u011bt\u0161\u00ed \u0161anci na \u00fasp\u011bch. Bus v osm jsme teda kv\u016fli ma\u0148ana p\u0159\u00edstupu skoro zme\u0161kaly, na\u0161t\u011bst\u00ed jen skoro. Po cest\u011b jsme narazili na teplotn\u00ed kontroly, ale teplotu jsme nem\u011bly a u\u017e jsme byly v Kolumbii d\u00fdl ne\u017e karant\u00e9nn\u00ed dva t\u00fddny, a tak n\u00e1s z busu nevyt\u00e1hli a neposlali n\u00e1s n\u011bkam do kempu si karant\u00e9nu odb\u00fdt, jako se to stalo kamar\u00e1dce dal\u0161\u00edch \u010cech\u016f, kter\u00e9 jsme o dva dny pozd\u011bji potkaly na leti\u0161ti. To bylo dob\u0159e. Stres se na n\u00e1s, hlavn\u011b na\u0161\u00ed komunikaci, za\u010d\u00ednal podepisovat, a \u010d\u00edm hlad\u010deji to mohlo j\u00edt, t\u00edm l\u00edp. <\/p>\r\n\r\n\r\n\r\n
V Bogot\u011b se pomalu za\u010d\u00ednaly zav\u00edrat hostely (v cel\u00e9 Kolumbii teda, i n\u00e1rodn\u00ed parky a p\u0159\u00edrodn\u00ed rezervace a ve\u0161ker\u00e1 dal\u0161\u00ed turistick\u00e1 l\u00e1kadla), je\u0161t\u011b jsme ale n\u011bco na\u0161ly, zase naho\u0159e na kopci v Candelarii, star\u00e9m m\u011bst\u011b, s moc milou pan\u00ed dom\u00e1c\u00ed. Uk\u00e1zaly jsme j\u00ed na\u0161e m\u011bs\u00edc star\u00e1 vstupn\u00ed raz\u00edtka a bylo to v cajku. Na chvilku. Ve\u010der Lenka zjistila, \u017ee jej\u00ed let do Prahy zru\u0161ili. Bylo vy\u010derp\u00e1vaj\u00edc\u00ed se po\u0159\u00e1d p\u0159ep\u00ednat mezi m\u00f3dem \u201est\u00e1le ve st\u0159ehu\u201c, p\u0159\u00edpadn\u011b \u201epr\u016fser \u2013 honem vy\u0159e\u0161it\u201c a zklid\u0148uj\u00edc\u00edm \u201eto n\u011bjak dopadne, hlavn\u011b se nestresovat, budu to \u0159e\u0161it, a\u017e to p\u016fjde, do t\u00e9 doby na to hod\u00edm bobek\u201c. Zav\u00edralo u\u017e i p\u00e1r restaurac\u00ed, ale na\u0161t\u011bst\u00ed taky ne v\u0161echny, tak jsme zahnaly hlad a to trochu pomohlo. Dal\u0161\u00ed r\u00e1no Lenka sedla na tax\u00edk a vyrazila na leti\u0161t\u011b, j\u00e1 rad\u0161i z\u016fstala ve m\u011bst\u011b, u\u017e jsme se navz\u00e1jem sp\u00ed\u0161 roz\u010dilovaly, ne\u017e si pom\u00e1haly, a kone\u010dn\u011b m\u011bla \u010das se v klidu proj\u00edt nyn\u00ed teda dost vypr\u00e1zdn\u011bn\u00fdm m\u011bstem (tak\u017ee vypadalo t\u0159eba jako Hustope\u010de v norm\u00e1ln\u00ed v\u0161edn\u00ed den, a ne jako… no, Bogota v norm\u00e1ln\u00ed v\u0161edn\u00ed den). Lenka na leti\u0161ti potkala je\u0161t\u011b Luk\u00e1\u0161e, dal\u0161\u00edho \u010cecha, co se sna\u017eil dostat dom\u016f, a se svou \u0161pan\u011bl\u0161tinou, ochotou a asertivitou mu pomohla se dostat aspo\u0148 na \u010deka\u010dku na n\u00e1\u0161 z\u00edt\u0159ej\u0161\u00ed let. To jim zabralo skoro cel\u00fd den, potkali jsme se a\u017e v na\u0161\u00ed obl\u00edben\u00e9 vegerestauraci na ve\u010de\u0159i a pak jsme Luk\u00e1\u0161e p\u0159ivedly dom\u016f a uprosily pan\u00ed dom\u00e1c\u00ed, a\u0165 ho nech\u00e1 p\u0159espat na t\u0159et\u00ed posteli v na\u0161em pokoji, i kdy\u017e je v Kolumbii teprve dvan\u00e1ct dn\u00ed, tak\u017ee je pravd\u011bpodobn\u011b radioaktivn\u00ed. V tu chv\u00edli jsem zjistila, \u017ee se pro cizince zav\u0159ely \u0161v\u00fdcarsk\u00e9 hranice, tak\u017ee je mi ta letenka z Istanbulu do Basileje dost na nic. U\u017e to vypadalo, \u017ee z\u016fstanu na nezn\u00e1mo dlouho v Istanbulu, co\u017e teda fakt nechce\u0161, a tak jsem se za\u0165at\u00fdmi zuby koupila jedinou letenku z Istanbulu do Prahy, kter\u00e1 je\u0161t\u011b byla k m\u00e1n\u00ed, a to na ned\u011bli r\u00e1no, za \u0161estn\u00e1ct tis\u00edc korun. Bylo to na dlouhou dobu jedno z posledn\u00edch letadel z Turecka do Evropy, od n\u00e1sleduj\u00edc\u00edho pond\u011bl\u00ed u\u017e t\u00edm sm\u011brem nel\u00edtalo nic. Ale stejn\u011b au. <\/p>\r\n\r\n\r\n\r\n
P\u00e1te\u010dn\u00ed letadlo odl\u00e9talo n\u011bjak kolem des\u00e1t\u00e9, rad\u0161i jsme v\u0161ak vstali u\u017e v p\u011bt, naprali v\u0161echno do tax\u00edka a vyrazili. P\u0159ep\u00e1\u017eka TA m\u011bla otv\u00edrat a\u017e v dev\u011bt a j\u00e1 je\u0161t\u011b pot\u0159ebovala za\u0159\u00eddit, aby m\u016fj odbaven\u00fd batoh, nav\u00e1zan\u00fd na p\u016fvodn\u00ed let do Basileje, dolet\u011bl spolu se mnou do Prahy, a ne do \u0160v\u00fdcarska, proto\u017ee na co by tam komu byl. Ale kupodivu v budce n\u011bkdo sed\u011bl u\u017e od osmi, na Ji\u017en\u00ed Ameriku nev\u00eddan\u00e9. Za\u010dala jsem vysv\u011btlovat sv\u00e9 p\u0159\u00e1n\u00ed, pan\u00ed mi ov\u0161em vyrazila dech, proto\u017ee se zeptala: \u201eA necht\u011bla byste rad\u0161i na to letadlo to Prahy u\u017e v sobotu r\u00e1no, m\u00edsto v ned\u011bli?\u201c Myslela jsem, \u017ee v tom letadle u\u017e nen\u00ed m\u00edsto a \u017ee svou jednu zm\u011bnu zadarmo u\u017e jsem si vypl\u00fdtvala a na dal\u0161\u00ed nem\u00e1m n\u00e1rok, ale aerolinky se prost\u011b rozhodly b\u00fdt nice a m\u00edsto bylo, i kdy\u017e online se to zjistit nedalo. Ale tak ur\u010dit\u011b! Let do Basileje zadax zm\u011bn\u011bn\u00fd na Prahu, polet\u00edm z\u00e1rove\u0148 s Lenkou a ten ned\u011bln\u00ed si pr\u00fd m\u00e1m co nejd\u0159\u00edv zru\u0161it a po\u017e\u00e1dat o vr\u00e1cen\u00ed pen\u011bz, co\u017e jsem hned ud\u011blala (vr\u00e1tili mi skoro v\u0161echno, juch). Zb\u00fdvalo jen doufat, \u017ee se za t\u011bch \u010dtrn\u00e1ct hodin, co budeme sed\u011bt v letadle do Istanbulu, u\u017e nic neposere a lety do Evropy se je\u0161t\u011b honem nezru\u0161\u00ed, ne\u017e na n\u011b stihneme nastoupit. Byl \u010das se vydat p\u0159es bezpe\u010dnostn\u00ed kontrolu k br\u00e1n\u011b, a tak jsme se rozlou\u010dili s Luk\u00e1\u0161em i dal\u0161\u00edmi asi deseti \u010cechy, co museli po\u010dkat, jak to dopadne, jestli je do letadla vezmou. Bogota toti\u017e le\u017e\u00ed ve v\u00fd\u0161ce asi 2 700 m n. m., a tak unese bu\u010f letadlo pln\u00e9 lid\u00ed a trochu nafty (kter\u00e1 ve vy\u0161\u0161\u00ed poloze zv\u011bt\u0161\u00ed objem, a asi teda i v\u00e1hu, jestli tomu dob\u0159e rozum\u00edm) v n\u00e1dr\u017ei, s t\u00edm, \u017ee je pak nutn\u00e9 se stavit v Panam\u011b na dotankov\u00e1n\u00ed, nebo plnou n\u00e1dr\u017e, ale pak u\u017e ne tolik lid\u00ed. A Panama nespolupracovala a dotankovat na jej\u00edm leti\u0161ti te\u010f nebylo mo\u017en\u00e9, tak\u017ee n\u00e1dr\u017e musela b\u00fdt pln\u00e1 u\u017e v Bogot\u011b. Na\u0161t\u011bst\u00ed m\u00e1 TA rezervu v podob\u011b povolen\u00fdch dvou odbaven\u00fdch zavazadel o v\u00e1ze 20 kg, kter\u00e1 m\u00edv\u00e1 m\u00e1lokdo, a tak jsme se nakonec na gateu se\u0161li zase v\u0161ichni a nikdo v Kolumbii z\u016fstat nemusel. V sobotu r\u00e1no tureck\u00e9ho \u010dasu jsme po filmov\u00e9m maratonu a pom\u011brn\u011b luxusn\u00edm letu, kdy m\u011bl ka\u017ed\u00fd pro sebe celou \u0159adu seda\u010dek a mohl se nat\u00e1hnout, vystoupili na lidupr\u00e1zdn\u00e9m nov\u00e9m leti\u0161ti Istanbul a hned b\u011b\u017eeli na gate navazuj\u00edc\u00edho letu, byla tam jen kr\u00e1sn\u00e1 hodinka \u010dasu na p\u0159estup. Letadlo opravdu let\u011blo a nakonec p\u0159ist\u00e1lo na ranveji na Va\u0161kovi Havlovi. Jako fakt. M\u011bli jsme radost a v\u0161ichni se rozjeli dom\u016f, do samoty.<\/p>\r\n\r\n\r\n\r\n
Lenka se vydala karant\u00e9nit se sv\u00fdm chlapcem n\u011bkam kousek od Prahy, m\u011b je\u0161t\u011b \u010dekala cesta skoro pr\u00e1zdn\u00fdm vlakem do Brna a bylo t\u0159eba vymyslet, kde tu dobrovolnou karant\u00e9nu str\u00e1v\u00edm. V m\u00e9m byt\u011b bydlela Sandra, kter\u00e1 se n\u00e1kazy b\u00e1la, moje mamka, co chodila p\u0159ed rokem na oza\u0159ov\u00e1n\u00ed, mi sice nab\u00edzela, a\u0165 karant\u00e9n\u00edm u n\u00ed, ale to jsem vyhodnotila jako velmi nezodpov\u011bdn\u00fd n\u00e1pad, nehled\u011b na to, \u017ee za dva t\u00fddny v dvoupokojov\u00e9m byt\u011b by velmi pravd\u011bpodobn\u011b do\u0161lo k vra\u017ed\u011b, a\u0165 u\u017e jedn\u00e9, nebo druh\u00e9. Jani\u010dka mi nab\u00eddla mobiln\u00ed d\u016fm v kempu u Pavlova, jen\u017ee se uk\u00e1zalo, \u017ee je kemp zav\u0159en\u00fd a do mobil\u0148\u00e1ku se nedostanu. Terezka s J\u00e1rou sice byli uv\u00edznut\u00ed ve \u0160pan\u011blsku a jejich d\u016fm na venkov\u011b zel pr\u00e1zdnotou, pan\u00ed dom\u00e1c\u00ed (kter\u00e1 tam nebydl\u00ed) se v\u0161ak vyd\u011bsila \u0161patn\u00e9 pov\u011bsti, kdyby tam bydlel n\u011bkdo, kdo by potenci\u00e1ln\u011b mohl m\u00edt koronavirus (jako fakt, tohle uvedla jako d\u016fvod), a tak jsem nemohla ani tam. Jani\u010dka Z\u00e1chran\u00e1\u0159ka pak je\u0161t\u011b p\u0159isp\u011bchala s nab\u00eddkou pr\u00e1zdn\u00e9ho bytu v Brn\u011b aspo\u0148 na deset dn\u00ed, kdy\u017e u\u017e ne na celou karant\u00e9nu, vtom mi ale zavolal m\u016fj otec, kter\u00fd ned\u00e1vnou koupil chalupu na Vyso\u010din\u011b, a zachr\u00e1nil m\u011b, co\u017e prosp\u011blo nejen moment\u00e1ln\u00ed situaci, ale i rodinn\u00fdm vztah\u016fm celkov\u011b. Koronavirus spojuje! Zb\u00fdvalo u\u017e jen se uklidnit, \u017ee m\u011b spolucestuj\u00edc\u00ed, co m\u011b sly\u0161eli telefonovat, \u017ee jedu p\u0159es p\u016fl sv\u011bta, neoso\u010d\u00ed a nevyhod\u00ed z vlaku, nakoupit z\u00e1soby na t\u00fdden (karant\u00e9na hadra, ale nedalo se sv\u00edtit) a na chalupu se dostat. N\u011bjak jsem si v \u00fanav\u011b popletla vlaky a nastoupila do \u0161patn\u00e9ho, co\u017e jsem s pomoc\u00ed pr\u016fvod\u010d\u00edho zjistila a\u017e v Moravsk\u00fdch Br\u00e1nic\u00edch. Po\u010dkala jsem, a\u017e se pojede opa\u010dn\u00fdm sm\u011brem, a v Brn\u011b na n\u00e1dra\u017e\u00ed, kde po profesion\u00e1ln\u00ed rekonstrukci nez\u016fstalo v\u016fbec nic, na co by se dalo sednout (krom toho, \u017ee je to hnusn\u00fd), je\u0161t\u011b hodinu a p\u016fl na vlak, kter\u00fd by m\u011b u\u017e kone\u010dn\u011b dovezl do c\u00edlov\u00e9 stanice. Ve Vlkov\u011b jsem vystoupila za tmy a zimy, hladov\u00e1, oble\u010den\u00e1 na kolumbijsk\u00e9 po\u010das\u00ed a \u00fapln\u011b hotov\u00e1, ale u\u017e to v\u0161echno m\u011blo brzo skon\u010dit. Odm\u00edtla jsem odvoz od \u00fapln\u011b ciz\u00edho n\u00e1hodn\u00e9ho t\u00fdpka a ty dva kilometry k chalup\u011b do\u0165apkala po sv\u00fdch, na\u0161la kl\u00ed\u010de, zatopila v kamnech a kone\u010dn\u011b, kone\u010dn\u011b pokojn\u011b usnula.<\/p>\r\n\r\n\r\n\r\n
<\/p>\r\n\r\n\r\n\r\n
<\/p>","protected":false},"excerpt":{"rendered":"
Sorry, this entry is only available in \u010ce\u0161tina.<\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"ngg_post_thumbnail":0,"footnotes":""},"categories":[1],"tags":[],"class_list":["post-2974","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-uncategorized"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/www.ujanicy.cz\/en\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/2974","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/www.ujanicy.cz\/en\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/www.ujanicy.cz\/en\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/www.ujanicy.cz\/en\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/www.ujanicy.cz\/en\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=2974"}],"version-history":[{"count":23,"href":"https:\/\/www.ujanicy.cz\/en\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/2974\/revisions"}],"predecessor-version":[{"id":3461,"href":"https:\/\/www.ujanicy.cz\/en\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/2974\/revisions\/3461"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/www.ujanicy.cz\/en\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=2974"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/www.ujanicy.cz\/en\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=2974"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/www.ujanicy.cz\/en\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=2974"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}