28. 12. 2018

Zase mě vedou koleje. Pojedu ještě hodinu, samotinká v kupé, za oknem tma, darovaný čas se mnou. Cítím k sobě velkou lásku. Jsem zase silná. Trvalo to, dlouho bylo slabo. Bylo to tak v pořádku, hrozně moc jsem se naučila. A teď odměna. Bývá to jen na krátkou chvilku, to už vím, tak si to musím užít. A tedy se usmívám a nesu se na vlně. Pokračování textu Ve vlaku II aneb PF 2019 →