28. 12. 2018

Zase mě vedou koleje. Pojedu ještě hodinu, samotinká v kupé, za oknem tma, darovaný čas se mnou. Cítím k sobě velkou lásku. Jsem zase silná. Trvalo to, dlouho bylo slabo. Bylo to tak v pořádku, hrozně moc jsem se naučila. A teď odměna. Bývá to jen na krátkou chvilku, to už vím, tak si to musím užít. A tedy se usmívám a nesu se na vlně.

Postavila jsem se za sebe. Už ty hranice umím, znám. Nastavila jsem pro sebe příjemnou laťku a vím, že není moc vysoko. To je velká úleva. Cítím velkou vděčnost za všechno to, co to umožnilo. Mám asi opravdu štěstí. Ťuk ťuk.

Vlak je taky takový živel. Nejlepší jsou ty staré, rozkodrcané, jako tento na sever. Jako vítr nebo voda. Jako já.