Musím říct, že po prvním týdnu jsem měla asijské stravy tak akorát. Byla jsem dost ráda, že jsme se pohybovali ve velmi turistických destinacích (vlastně stále pohybujeme), kde se dá objednat i třeba pizza nebo hranolky. Od té doby to kombinuju a snad si chuťové buňky už brzo zvyknou vyžadovat pouze rýži, nudle a chilli. Objednávání je většinou dost legrační, hlavně teda v Can Tho a v Saigonu bylo; tam jsme chodili do restošek pro místní a vždycky s napětím čekali, co jsme si to vlastně poručili. Kupodivu to vždycky dobře dopadlo. Naopak předevčírem v Hoi An (Krásný město! Konečné něco vypadalo jinak než zbytek!), kde byla k dispozici vietnamština i angličtina, jsem si objednala blbě, bo jsem se snažila to přečíst vietnamsky, ale nevšimla jsem si, že čtu řádek úplně jiného jídla. No hlavně že mi paní pochválila výslovnost.

K těm turistickým destinacím – ukázalo se, že Vietnam je ve skutečnosti taková ruská riviéra, zejména Mui Ne a Nha Trang. Vedou tu i spoustu potápěčských center, mají skoro všechny lékárny, spoustu obchodů, asi i hotelů… no zkrátka takové Karlovy Vary. Nedivila bych se, kdyby se Mui Ne připojilo k federaci – pozor, vtip.

Taky se zatím cítím trochu nervózně, jelikož mi tenhle způsob cestování, co vedeme, připadá nějak moc turistický. Furt jezdíme autobusama místo stopem, spíme v hotelech místo v křoví, do přírody se dá dostat jedině s organizovaným výletem, ať už kvůli nevybuchlým minám, vietnamskému obchodnímu duchu či absenci vlastní loďky, a jíme každý den v restauraci. Proto jsme se s Černým dohodli na uspíšení odjezdu směr Laos, kde by mělo být odminovaných kusů džungle o něco víc, a snad se dostaneme třeba i na pár dní samostatně do lesa pod stan. Dnes si tedy ještě dáme výlet (organizovaný, s cestou a průvodcem, ale tak zas to šetří čas a finančně to vyjde kupodivu docela nastejno, jak kdybychom se tam plahočili celý den sami) do krasových jeskyni – je to ten park, kde byla nedávno objevena největší jeskyně světa, ale ta je jaksi mimo náš zájem, páč její návštěva stojí několik tisíc dolarů. Naštěstí je jich tam 300 dalších. Ještě večer odjedeme do Hanoje, během příštích pár dní navštívíme Halong Bay a tradá (čti „čadá“, autovtip). Situaci navíc zachraňuje, že jsme imrvére zpocení, špinaví a smradlaví. Takže jako zamlada ve Špáňu.

V Hoi An jsme potkali další 4 Čechy a hezky jsme se picli z místního točeného piva za tři kačky. Jeli napřed, páč my jsme loudové a oni spěchají, část zpět domů, část dál do světa, ale snad nám vyjde ještě jeden večírek v Halong Bay. Hurá! První kumpáni!